Chcete mít opravdu zdravá zvířata? Aneb celostní pohled na zdraví a nemoc

Zvířata miluji od dětství. I proto už jsem na otázku paní učitelky ve třetí třídě „čím bych chtěla být, až budu velká?“ odpovídala, že „chci být zvěrolékařkou“. Cesta to byla dost křivolaká :-), víc se dočtete v mém příběhu.
Jedno je jasné, ráda řeším zdravotní potíže u zvířat přírodní cestou a to s pomocí bylin a bylinných preparátů, konkrétně bylinných preparátů Energyvet. Už šestým rokem sbírám v této oblasti zkušenosti a jsem za tuhle možnost velmi ráda.

A druhá věc, dívám se na nemoc komplexně, tzv. holisticky, celostním způsobem. Co to znamená? Asi to, že nemoc není jen na úrovni fyzického těla nebo jen některého orgánu, který je potřeba uzdravit.

Nemoc, je vlastně VYCHÝLENÍ Z ROVNOVÁHY

Součástí této rovnováhy jsou

1) FYZICKÉ ZDRAVÍ

2) PSYCHICKÉ ZDRAVÍ (souvislost s projevy na těle, tzv. psychosomatika)

3) VHODNÉ SOCIÁLNÍ PROSTŘEDÍ, ve kterém zvíře žije

4) GENETICKÉ PREDISPOZICE

5) ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, v kterém se zvíře pohybuje.

To už jste určitě někde slyšeli. Okolností, které se mohou podílet na nemoci, je tedy, jak vidíme, hodně. Nemoc může být akutní nebo chronická. Každopádně ji lze řešit, zmírnit, uzdravit.

Nemoc, tedy nemít moc ve svých rukou… nebo tlapkách?

FYZICKÉ ZDRAVÍ

Na fyzickém zdraví se podílí zdravá a silná imunita, s ní souvisí zdravé stravování, tedy vhodné krmení, pravidelnost krmení, dostatek pohybu, nepřetěžování zvířete atd. Fyzické zdraví snadno naruší působení virů, bakterií, parazitů a nebo ho dlouhodobě podkopává špatná strava.
Samozřejmě, že nemusíte každý den hlídat, zda vaše zvíře má natolik pestrou stravu, aby v ní mělo obsaženo 100% množství té které živiny, minerálu či vitamínu. Tak se nestravujeme ani my lidé. Takže v klidu, jen s vědomím toho, že během cca týdne/dvou, by mělo vaše zvíře dostat v krmení všeho tolik, kolik potřebuje. Nevadí tedy, když dáte psovi jednou víc masa a méně zeleniny, příště více přílohy atd. Zkrátka s rozumem a klidem a zároveň s obecnou základní znalostí krmení.

My máme u našich koček vyzkoušeny různé způsoby stravování a je zajímavé, že i každá kočka to má jinak. O kocourovi Zrzkovi říkáme, že je „gurmán“, v tom smyslu, že si rád pochutná i na vývarové polévce, když nám zbude, nebo nepohrdne rizotem atd. Kdežto kočka Maruška je prostě výhradní masožravec, aneb přílohu ani zeleninu nepozře :-). Naše kočky milují zejména syrové maso a konzervy, granule jen ty lepší a granule spíš berou jen jako svačinku. Jak jim to nezasytí žaludek objemem, tak se tváří stále hladově.

Určitě u tématu stravy je důležité rozlišit stravu živou nebo mrtvou… Do živé bych zařadila stravu syrovou (barf), vařenou nebo šetrně zavařované konzervy. Mrtvou stravou jsou klasické extrudované granule vyráběné za vysokých teplot (klidně až 200 °C).
A dalším důležitým hlediskem je to, že v suché stravě (což jsou právě granule) chybí fyziologicky vázaná voda!!! A to není to samé, jako když zvíře víc pije. Někdy taky ani nevíte, kolik toho vaše zvíře vypije a zda tedy má dlouhodobě dostatek tekutin, zda chce pít čistou vodu atd.

A proč tolik vlastně řešíme stravu? Z hlediska dlouhodobé rovnováhy živin a tekutin a také proto, že na základě kvalitní/nekvalitní stravy se tvoří ve střevě zdravá či méně zdravá střevní mikroflóra. A s tím souvisí i síla a pevnost imunitního systému. Střevo je vlastně tzv. „břišní mozek“, zde se nachází až 70% imunitní tkáně, imunitního systému. Což je opravdu hodně!!

PSYCHICKÉ ZDRAVÍ

Psychické zdraví souvisí s psychickou pohodou, klidem a vyrovnaností. A to může snadno a dlouhodobě narušit třeba právě sám majitel nebo chovatel zvířete. Pokud on sám řeší dlouhodobě složité nebo stresové situace, zvíře vše vnímá a častokrát pak některé tíhy bere na sebe, aby svému majiteli „pomohlo“. Takoví jsou zejména psi, kteří jsou svému majiteli naprosto oddáni. A mnohdy i kočky, pokud jsou chované v bytech jako pokojová zvířata. Podobně mohou situace vyhodnotit i další zvířata, drobní savci, ptáci. Zkrátka jsou velmi vnímavá a citlivá. A aktivně nasávají emoce a somatizují je, což znamená, že se emoce pak projevují nějakou nemocí na těle.

Říkají vám něco příměry – měl zlomené srdce? Nemohl něco strávit (trávicí systém)? A další: emoce vzteku a agresivity je spojena s činností jater, emoce strachu a dlouhodobé úzkosti je spojena s ledvinami.

SOCIÁLNÍ PROSTŘEDÍ

Rodina vytváří prostředí, v kterém se zvíře neustále pohybuje. Ať jsou to dvojnožci, nebo čtvernožci. Důležité jsou vztahy zvířete s majitelem a dalšími členy rodiny a vztahy s dalšími zvířaty, které žijí v téže domácnosti. Zda jsou vyjasněné pozice zvířat, čas od času může dojít k „měření sil“, kdo bude vůdce a kdo podřízený.

Je určitě potřeba dát si pozor na patologické vztahy, př. pes jako superalfa, tedy jako ten vrchní v rodině. Takové místo psovi vůbec nepřísluší a necítí se v takové roli vůbec dobře. Další patologickou vazbou je, když psa majitel bere jako partnera nebo jako dítě. Opět psovi takové místo nepřísluší a zatěžuje ho to. Pes je pes, prostě zvíře. To je jeho role, jeho místo, zůstává v pozici zvířete. A jak je to s kočkami? Kočka je velmi individuální tvor, když chce pohladit, tak přijde, když už nechce, tak uteče nebo po vás sekne, „z ničeho nic.“ Žije si svým životem, oddanost od ní nečekejte, naopak ráda by, aby se jí sloužilo.

To o naší Marušce určitě platí. Máme venkovní kočky, žijeme na vsi, v kůlně mají několik pelechů, krabice se senem nebo s teplými svetry. Ale kdykoli se naskytne možnost vběhnout dovnitř k nám ke kamnům, Maruška ji využije a proklouzne. A jak se tváří, když ji pošleme ven a nemůže si dělat co chce!

Chování zvířat mezi sebou může zrcadlit vztahy členů v rodině. Něco podobného zažíváme teď s našimi kočkami (kastrovaná kočka a kastrovaný kocour její potomek, obě jsou to venkovní kočky), vztahy se jim proměňují během několika měsíců, zatím to pozoruji, podobně se totiž mění vztahy nás lidí v naší „smečce“. Víc o vztazích, somatizaci a souvislostech se můžete dočíst např. v knize R. Dahlkeho „Zvíře jako zrcadlo lidské duše.“

GENETICKÉ PREDISPOZICE

Tzn. geneticky kódované vlohy – předpoklady určitého onemocnění.
Těchto předpokladů a jejich projevů během života zvířete během posledních cca 80 – 90 let velice přibylo. A každé plemeno se vyznačuje určitým specifickým onemocněním. Souvislostí je zde více, jen samotná genetika není „viníkem“, velmi důležitá je i strava a pohyb, jaký zvíře má.
Velmi známým dědičným onemocněním psů je dysplazie kyčelního kloubu, postihuje hlavně větší plemena psů, jako jsou německý ovčák, labrador a zlatý retrívr, boxer, rotvajler. Postupně během růstu zvířete se začne projevovat kulhání zadních končetin. Dalším dědičným onemocněním je např. dysplazie loketního kloubu a další onemocnění pohybového aparátu. Jsou však i predispozice, u jiných plemen, př. k tzv. urolitiáze (tvorbě močových kamenů) nebo u velkých plemen sklon ke vzniku torze (přetočení) žaludku, vady skusu, pupeční nebo tříselná kýla, vrozená hluchota a uzavřený zvukovod atd. atd.

Určitě je potřeba dobře vybírat zvíře – jedince, kterého si domů z chovu berete a zároveň je důležitá strava, pohyb a prostředí, v kterém zvíře potom žije.

Ještě bych se chtěla zmínit o tzv. EPIGENETICE. To je zatím málo probádaná cesta přenosu dědičné informace. Jen pro přesnost zmíním, že genetickou informaci jedince nese dvojšroubovice DNA a jako lidé (budu-li teď mluvit o lidech) si ji předáváme z generace na generaci. DNA člověka má 46 chromozomů a 26 tisíc genů. Struktura DNA byla dlouho považována za neměnnou a neovlivnitelnou. Vědecké výzkumy však přinesly zcela nové poznatky o DNA, která prý může být ovlivňována řadou faktorů a vlivů, které rozhodují o tom, jak budou jednotlivé geny ve šroubovici fungovat. Kdy se zapnou a kdy se vypnou. Vnější vlivy spouštějí v těle chemické změny, které pomocí tzv. metylových skupin dokážou příslušné geny zablokovat. Tím jejich funkčnost na čas utlumí. Umí ale působit i opačně, výkon příslušných genů zase posílit. Takto lze vyvrátit tezi lidí, u kterých se rodově „dědí“ nějaké onemocnění, př. rakovina určitého orgánu, cukrovka atd.

Snadno se člověk vymlouvá na to, že my to máme v rodině, máme to dědičné, doslova skoro jako by říkali, my za to nemůžeme. Ano, mají svou rodinnou DNA, ale aktivaci genů si ovlivňují sami. Mezi faktory ovlivňující zapínání a vypínání genů se podílí životní prostředí, životní styl, způsob stravování, množství stresu, kolik máte fyzické aktivity atd. (z webu www.celostnimedicina.cz)

VLIV ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Tak to si asi dokážeme představit všichni, jaké vlivy máme na mysli: kvalita ovzduší, prach, smog, elektrosmog, jedovaté látky v potravě, ve vzduchu, těkavé látky v předmětech, nábytku, podlahových materiálech atd. Dále suchý vzduch, přetopeno, nevětráno, pokud to tak je, máme my i zvířata nedostatek čerstvého vzduchu a v něm kyslíku nejen pro dýchání, ale i neustálou činnost látkové výměny ve všech buňkách v těle! To vše působí na odolnost, imunitu, fyzické i psychické zdraví, pohodu a klid. Vůbec vás nechci děsit, prostě na pohodu a dopřejme zdravé prostředí sobě i našim souputníkům, zkrátka používejme zdravý selský rozum.

ZÁVĚREM

Tak po přečtení tohoto článku máte myslím relativně ucelenou představu o tom, co vše ovlivňuje život a zdraví vašeho zvířete. A také život nás lidí, je to vlastně podobné. Rozhodně vám nechci naložit spoustu úkolů a je nesmysl se snažit všechno najednou dělat jinak. Ale u čeho vnímáte, že byste mohli něco pozměnit/zlepšit/zjistit si př. informace o krmení a zda je/není lepší varianta, tak bude fajn, když to postupně začnete zkoušet. Může se vám v jistém směru i ulevit. Například zařadit delší nebo častější procházky se svým psem přinese bonus i vám: pročištěnou mysl, prokrvení a okysličení těla, svalů i páteře a meziobratlových plotének a možná i nadhled k některým situacím, co se vám dějí, takže uděláte i mnoho pro své zdraví.

MVDr. Blanka Řehořková