Zvíře do domu, láska do domu

aneb jaký je život s potkany

Před více než dvěma lety si dcery začaly moc přát zvířátka. Máme kočky, ale to není ono. Chtěly „svoje“ zvířátka.

Už jsem psala na blog článek „Život našich morčátek“, to jsou zvířata naší nejstarší dcery. Prostřední dcera Anička se zamilovala do potkanů. Když si přečetla základní informace o těchto zvířatech a jejich chovu, začali jsme vybírat klec, příbytek pro dvě potkaní samičky a krmení.

Důležité pro nás bylo vědět, zda jsou to tvorové denní nebo noční, co rádi dělají a co potřebují a kolik se dožijí let. U potkanů se připravte na to, že se dožijí jenom 2 – 3 roky. Jsou to velmi akční, veselá, hravá, velmi chytrá a učenlivá zvířata, a s tím holt ruku v ruce jde to, že se dožívají nízkého věku, což je i pro nás smutné.

Když jsme si přivezli dvě malé, asi dvouměsíční samičky, hned dostaly od Aničky jména, Lili a Bobi. Jako podklad v kleci měli kvalitní hobliny, ale brzy začaly kýchat, a tak jsme hobliny vyměnili za dečky, hadříky, stará trička, mikiny… Anička jim vyrobila i hamaku, polštářky, trikem jim překryla část klece, kde ony rády a nerušeně odpočívaly.


Anička postupně vypozorovala, kolik hodin jsou asi Lili a Bobi aktivní, kdy asi spí a kdy zase akčně běhají. První rok to určitě bylo tak, že měly místo jednoho 24 hodinového dne dny dva, aktivita, spánek a pak večer zas aktivita a až v druhé půlce noci spánek.

Takže sice denní tvorové, ale… v noci dělaly bengál :-). V jejich podání hlavně běhání a tiché dorozumívání. Potkani totiž pískají jen málo hlasitě a také jen v případech obrany, strachu, nebezpečí.

Radost, hra, péče, komunikace se zvířaty

Vidím, co vše přináší našim dcerám soužití se zvířaty. Jsou to jejich kamarádi, živí tvorové v jejich nejbližším prostoru. Naučily se být vnímavé k jejich potřebám, respektu jejich denního rytmu, když odpočívají, tak je nerušit, nevytahovat z klece. Berou je jemně a citlivě.

Tito tvorové mají zároveň své potřeby a každý týden potřebují vyčistit domek a dvakrát denně krmit. A to se dcerám úplně vždycky nechce.

U potkanů je bezva, že jim můžete dávat k jídlu spoustu věcí z kuchyně. Na porcelánový talířek vždy dostaly dvě porce nějaké bílkovinné potravy – buď vařené vajíčko, nebo syrové maso, nebo masovou kočičí granuli, tvaroh, kefír, plus sýr, zeleninu – mrkev, rajče, salát, lístek pampelišky, jetele, oříšek, ovesné vločky… zkrátka máte opravdu spoustu možností. A co opravdu, ale opravdu milují, jsou pečené koláče, buchty, tousty, vajíčkochlebík, suchý chleba. To si pošmakují.

K tomu jako základ stále vodu v pítku a v misce směs zrnin pro potkany. My jsme pak ještě začali míchat směs naši – ovesné vločky, lněné semínko, slunečnici, a to dostávaly k tomu.

Co se týče hry, s potkany je možné dělat spoustu věcí. Můžete jim vyrobit kartonové prolézačky a domky, dávat jim pamlsky za „otočku“, „panáčkování“ nebo je naučit i vylézt do dlaně.

Nám často chodily do věcí v pokoji, milovaly mou pracovnu, vždy to celé prolezly a to jste měli vidět jejich zářivé oči. Když jsem volala „Bobi, Bobi“, za chvíli vylezla Bobinka, koukla na mě a zase zaběhla. Nechala se chytit. U Lili to bylo obtížnější, tak si někam zalezla, rozkusovala oblečení a dělala si pelíšek, mnohdy tam i usnula, vždycky se chytit nedala a museli jsme ji hledat. Lehce nás pak s písknutím kousla, že nechce domů.


Když zvířátko odchází a rozloučení se s ním

Postupně kolem druhého roku věku začaly potkanky stárnout, už byly méně aktivní, víc pospávaly spolu v pelíšku a už byl i celou noc klid.

Občas měly epizody kýchání, nemají totiž rádi výkyvy teplot, což se u nás doma vždy nedařilo a někdy přes den, když jsme byli všichni pryč a bylo třeba větrno, klesala teplota k 17 – 16 °C. Sice měly hodně teplých dek a pelíšků, ale přece jen to není úplně ono.

Kýchání jsme řešili podporou imunity s Energy preparáty, Imunosanem, Imunovetem, jitrocelovým sirupem, vitamíny. U Bobinky se však respirační potíže začaly zhoršovat, přistoupila jsem k léčení antibiotiky, ale Bobinka chřadla, hubla a nakonec jsme ji museli nechat uspat. Bylo to letos v březnu, bylo to hodně bolestné pro nás všechny, Anička plakala hodně, ztratila svou milovanou Bobinku. Udělali jsme jí na zahradě hrobeček a vsadili tam dva velké trsy sytě žlutých narcisů, kvetly snad víc než měsíc…

Prošli jsme fotky s Bobinkou, povídali jsme si příběhy, co jsme s ní zažili, jak ji chceme mít ve vzpomínkách. I teď si občas o ní povídáme, jak skákala po schodech, prolézala pokoje a hlavně místa, kde bylo hodně věcí, nosila ořechy z tašky na půdě, rozkusovala pastelky nebo hračky.

Lili zůstala sama, i na ní byl vidět smutek. Ani si bere Lili ráda k sobě, docela často, když už je sama. Říkáme jí „babička“ a i s takovým respektem se k ní děti i my dospělí začali chovat. Jemné pomalé pohyby, hladit, škrabkat za ouškama, na zádech nebo zadečku, když už ji nemůže podrbat druhá potkanka. Už nepanáčkuje a nelumpačí, chce se jen na chvíli proběhnout a pak už zas jít do svého domku, do teplých pelíšků, kde se cítí být v bezpečí.

Lili se začal tvořit nádor na zadní části mléčné lišty. To je další z možných onemocnění potkanů. S pomocí Energy posiluji Lilince imunitu (Imunosan, Imunovet, vitamíny, na Annovet nádorové buňky nereagují) a dáváme hormonální léčbu, která zpomaluje růst nádoru.

Jaká jsou častá onemocnění potkanů

Může se jednat o nemoci kůže, virové, bakterální infekce, plísňová (mykotická) onemocnění. Ale také parazitární onemocnění, zejména svrab, případně vši. V případě svrabu se zvíře hodně často škrábe, vznikají mu strupy na místech, kde vypadají chlupy, zvíře je neklidné. Svrab naše Lili měla, byla velmi neklidná a během pár dní měla obzvlášť na hlavě a krku spoustu strupů a stále se škrábala. Po přeléčení antiparazitiky svědivost ustoupila velmi rychle, už druhý den a místa se jí rychle začala hojit.

Z projevů na kůži se můžete setkat i s pododermatitidou, v případě že zvíře žije v nevhodné kleci, nebo má nevhodný podklad, po kterém se pohybuje. Nejprve dojde k začervenání chodidlové části nožek, vytvoření mozolu, až vznikají vředy a zvětšující se útvary na chodidle (hyperplastická pododermatitida) zadních končetin.

Dalšími onemocněními jsou nádorová onemocnění, z kožních nádorů je to zejména nádor mléčné žlázy a tumor Zymbalových žláz. Tumory mléčné žlázy jsou nejčastějšími nádory potkanů.

A dalším velmi častým onemocněním jsou respirační infekce. Zpočátku virové, pak se přidají bakterie, mykoplazma, chlamydie… A vzniká chronické respirační onemocnění, jehož hlavním původcem je Mycoplasma pulmonis. Prvotními klinickými příznaky onemocnění je výtok z nozder (vodnatý, nebo hustší až hnisavý), zvířata frkají, kýchají, někdy i „vrkají“.

Součástí toho je i vylučování porfyrinu, což je červenohnědé barvivo trochu připomínající krev, tzv. chromodacryporhea. Porfyrin vytéká nejčastěji z nozder (někdy i z očí). Potkan má tendenci si ho rychle setřít, najdete však stopy porfyrinu na jeho tlapkách nebo na srsti, když se pak čistí.

V pokročilém stadiu respiračních infekcí zvířátko hubne, může i dýchat s otevřenou tlamkou, protože se infekce dostala dolními dýchacími cestami až do plic, má naježené chlupy (piloerekce), má horečku. V takovém případě lze ještě zvážit léčbu antibiotiky, ale pokud je zvíře už vyčerpané, spíše uhyne.

Co se týče onemocnění trávicího traktu, potkan je hlodavec a má stále dorůstající řezáky, takže i u něj se můžete setkat s onemocněním tzv. malokluzí řezáků. Je to taktéž jeden z častých zdravotních problémů. Pokud se zub vychýlí z fyziologického postavení, může poškozovat měkké tkáně dutiny ústní a vznikají tak záněty. I potkan musí mít možnost si zuby obrušovat, nejen tím, že si je obrušuje sám, zuby o sebe, ale i možnost chroupat větvičky, dřevo, chléb, naši potkani milovali rozloupávání lískových oříšků, bez problémů se prohlodali dovnitř.

Existuje i spousta dalších onemocnění, vylučovacích cest, pohlavního aparátu, neurologická, endokrinologická onemocnění atd.


Bolest u potkana poznáte tak, že přivírá oči, málo nebo vůbec nepohybuje hmatovými vousky, hodně pomalu se pohybuje (nebo vůbec).


Pamatuju si, jak jsem si jako holka vedla zápisníček s názvem „O tom, kdy jsem smutná“. Uvnitř byly příběhy zvířat, které během mého dětství onemocněly a pak umřely. Vypsala jsem se z toho smutku, občas jsem se k těm zápiskům vracela se vzpomínkou. Měla jsem pocit, že jsem se s těmi zvířaty důstojně rozloučila, jak jen to bylo možné.

Stáří zvířat patří také k chovu zvířat, někdy odejdou rychle, někdy pomaleji, a k tomu potřebují větší péči, teplo, léčbu.

Každopádně můžeme s nimi prožít velmi naplňující čas, dopřát jim i sobě hřejivé chvíle, užít si radost.

Rádi vzpomínáme na to, jak první rok Anička brala občas Lili a Bobi na louku mezi pampelišky. Lili se bála a snažila se u Aničky schovat, Bobi si překvapivě ty chvíle užívala, panáčkovala mezi květinami a rozběhla se po louce.


Nebo když běhaly po schodech a holky jim uspořádaly potkaní závody, která z nich vyběhne po dřevěných schodech dřív. Nedávno jsme se i dívali na videa, co si dcery natočily. Jak potkanky čichem a hmatovými vousky vyhodnotily situaci, zmapovaly terén a pak začaly hopkat po jednotlivých schodech vzhůru za dětmi.

Pokud byste potřebovali veterinární radu ohledně zdraví vašich zvířat a jak podpořit jejich zdraví přírodní cestou, ať psů, koček nebo drobných savců, můžete mne kontaktovat do veterinární poradny zde.

Hezké dny vám i vašim zvířatům!

MVDr. Blanka Řehořková

Blanka Řehořková
Jsem veterinární lékařka a miluji řešení příčin zdravotních potíží u zvířat přírodní cestou s pomocí bylin a bylinných preparátů. Ráda pomáhám vašim zvířatům, aby byla zdravá a spokojená a vy jste si s nimi užívali spoustu radosti. Můj příběh si přečtěte zde >> . Vytvořila jsem pro vás Domácí přírodní lékárničku pro vaše psy a kočky, abyste si mohli vytvořit bylinkovou lékárničku pro akutní situace s vašimi zvířaty doma nebo na cestách. Domácí přírodní lékárničku pro vaše psy a kočky najdete zde >> .
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů